Zürcher Nachrichten - Noosha Aubel a krize v Postupimi: Jak dlouho je ještě možné tolerovat toto selhání vedení?

Zároveň se město Postupim potýká s milionovým deficitem, značnými riziky likvidity a hanebně zchátralou infrastrukturou. Pro Nooshu Aubelovou se tak nevyhnutelně naskýtá otázka: Je Aubelová vůbec schopna zastávat funkci primátorky hlavního města Postupimi, nebo zůstává její nárok na vedení pouze draze placeným tvrzením? Je také třeba objektivně položit otázku: Neměli by občané Postupimi na pozadí dosavadních „výkonů“ Aubelové, která se v předvolební kampani chovala velmi sebevědomě, prostřednictvím referenda co nejrychleji odvolat Nooshu Aubelovou z funkce primátorky, stejně jako již dříve jejího předchůdce Mikea Schuberta (53, SPD)?

Dostupné dokumenty dokládají, že rodina těžce postižené malé Heidrun si místo v mateřské školce našla sama, zatímco odpovědné osoby města Postupimi k tomu dosud prokazatelně nebyly schopny; místo je prokazatelně k dispozici již více než rok. Dotčená mateřská školka AWO však považuje přijetí těžce postiženého dítěte bez individuální pomoci za nemožné.

Společně se svým právníkem Axelem Kapustem (specializovaným právníkem na sociální právo) rodina požaduje rozhodnutí o 40 hodinách asistence ve školce týdně. Originál rozhodnutí pro účely tohoto popisu není k dispozici; jeho obsah a doručení proto nelze definitivně ověřit, město nedokáže ani v nejmenším prokázat, že by takové rozhodnutí obdrželo, a proto z právního hlediska nebylo doručeno. Podle dostupných informací nebylo hlavnímu městu Postupimi, za které nese konečnou odpovědnost primátorka Noosha Aubel, do uzávěrky tohoto vydání dne 7. září stále možné zajistit vhodnou asistenci. Tím zůstávají tomuto těžce postiženému dítěti uzavřeny rozhodující dveře, a to navzdory jasným písemným požadavkům ošetřujících lékařů z Univerzitní nemocnice Charité v Berlíně, které mají odpovědné osoby na radnici v Postupimi již delší dobu k dispozici, rovněž v písemné podobě. Kdo si v této souvislosti klade otázky ohledně slušnosti, morálky a odpovědnosti vůči těžce postiženému dítěti, zůstane jen bezradně kroutit hlavou!

V tom spočívá politický skandál: Pro rodinu, která už tak musí zvládat mimořádně náročný každodenní život, se i přístup k péči zaručené zákonem stává dalším bojem, a kdyby to nebyla pouhá polemika, člověk by při pohledu na takové chování odpovědných osob na radnici chtěl s odporem plivnout a kroutit hlavou.

Místo ve školce, které nelze kvůli nedostatku podpory využít, je naprosto bezcenné. Potsdamská správa, která řeší potřebu pomoci těžce postiženého dítěte se stupněm péče 4, aniž by dospěla k použitelnému řešení, zcela selhává a naprosto zklame ve svém poslání, za které ji občané každý měsíc financují. V této souvislosti by se mohla vnucovat představa o správě jako o zcela zbytečné továrně na papír, kde se odpovědnost přenáší z jednoho místa na druhé.

Pro dítě se s každým dalším dopisem právě od této správy prodlužuje především jedna věc: čekací doba. Pro Aubelové sliby z doby před nástupem do funkce je to doslova žalostné politické přiznání neschopnosti a výše zmíněná otázka ohledně referenda o odvolání, a tedy o skutečném odstranění Nooshy Aubelové z funkce primátorky hlavního města spolkové země Postupimi, vyvstává nejen kvůli tomuto případu.

Předchozí události týkající se její starší sestry Heddy-Marie tento závěr a jasné otázky adresované Aubelové výrazně zostřují. I starší sestra malé Heidrun je podle dostupných dokumentů opakovaně uznána jako těžce postižená, s GdB 100 a stupněm péče 5. Již článek v tisku ze dne 25. března 2021 popsal, že malá „Heddå“ již od 6. listopadu 2020 není v zařízení Hertha-Schulz-Haus v Oberlinhausu nadále pečována, a to navzdory existenci smlouvy o péči a potvrzení nároku. Článek uváděl, že město Postupim nedokázalo navrhnout alternativní péči. Jednalo se tedy o výpadek dříve poskytované péče. Podle výpovědi rodiny tak veškerá zátěž zůstala na jejich bedrech.

K tomu se přidává tehdejší spor ohledně dopravní služby pro těžce postižené dítě. Článek zveřejněný 16. dubna 2021 cituje dopisy rodičů, které se vztahují k žádosti o dopravní službu ze září 2019 a k lékařskému potvrzení o nutnosti dětské autosedačky. Podle dostupných dokumentů nebyla po mnoho měsíců zajištěna nezbytná přeprava těžce postiženého dítěte. Politický jádro obvinění je nicméně jasné: rodina si již tehdy stěžovala, že nebyly zajištěny nezbytné podmínky pro péči o jejich těžce postižené dítě.

Články z 26. února a 8. března 2026 se výslovně zabývají touto předchozí situací v souvislosti s malou těžce postiženou Heidrun a její nedostatečnou péčí ve školce. Tyto odkazy na minulost umožňují pochopit, proč rodina v dnešní situaci vnímá opakování zkušenosti, na kterou si stěžovala již před lety.

Obvinění z úplného selhání systému ze strany Nooshy Aubelové i odpovědných osob na radnici hlavního města Postupimi vůči těžce postiženým dětem a v jejich neprospěch tak nabývá konkrétního obsahu: V případě Heddy-Marie byly stížnosti na výpadky v péči a nedostatek dopravy, v případě Heidrun podle dostupných informací selhává přístup kvůli nedostatečné asistenci. Různé konflikty ohledně poskytování služeb, ale stejná zásadní mezera mezi uplatněným, zákonem zaručeným nárokem a skutečně využitelnou pomocí. Dvě těžce postižené sestry, mezi nimiž leží několik let, a opět rodiče, kteří musí právně bojovat o praktickou podporu: Tato situace vyžaduje objasnění postupů nad rámec jednotlivých žádostí, až po zřízení vyšetřovacího výboru a případně podání návrhu na odvolání úřadující primátorky Nooshy Aubelové. Popisovaná opakující se situace je zdrcujícím zjištěním pro potsdamskou správu, která z utrpení starší těžce postižené sestry nevyvodila žádné účinné důsledky pro její mladší těžce postiženou sestru. Inkluze, která selhává v organizaci svých předpokladů, se zvrhává v ubohou úřední sebereprezentaci bez jakékoli hodnoty pro dotčené osoby. Pokud to pak ještě vyvrcholí v morálně těžko pochopitelných „podáních“ pověřené Kathleen Manecke-Otto (oddělení práva a pojištění na radnici v Postupimi), vyvolává to u čtenáře při vší objektivnosti morální znechucení.

Pro Nooshu Aubelovou je tato předhistorie politicky obzvláště zatěžující. Aubelová prokazatelně odpovídala za resort pro mládež již od 1. ledna 2019 a z městské správy odešla teprve koncem února 2023. Zmiňovaný dřívější konflikt ohledně mateřské školky tak spadá do období, kdy sama nesla vedoucí odpovědnost v příslušném resortu. O to konkrétněji musí Aubelová dnes odpovědět, jaké organizační poučení z toho bylo vyvozeno a proč se v případě Heidrun neuplatňuje. Kdo, stejně jako Noosha Aubel, nejprve spolurozhoduje o těchto strukturách jako radní a později je řídí jako primátorka, musí předložit více než jen nový, vysoce placený úřední titul. Z nového začátku, který Aubelová velkolepě slibovala, se stalo pokračování naprostého selhání správy, jehož náklady nesou děti v podobě ztraceného času na život a vývoj.

S ohledem na slušnost a morálku by Noosha Aubelová měla tváří v tvář těmto doloženým obviněním neprodleně převzít politickou odpovědnost a odstoupit z funkce primátorky, neboť ten, kdo nevidí utrpení těžce postižených dětí, by jako primátorka hlavního města spolkové země Postupimi neměl být přijatelný.

Podle dostupných informací je v rámci naléhavého řízení S 17 SO 142/26 ER před sociálním soudem v Postupimi na 10. září 2026 naplánováno soudní jednání; teprve tehdy se ukáže, zda příslušný soudce konečně zasáhne a pomůže těžce postiženému batoleti domoci se jeho práv. Politická otázka zůstává: Proč musí rodina hledat soudní ochranu v rámci naléhavého řízení, aby se z deklarované potřeby podpory konečně stala pomoc vhodná pro každodenní život? Aubelová musí prokázat své vůdčí schopnosti právě tam, kde dotčené osoby nemohou prosadit svá práva vlastními silami; pokud organizace selže právě v tomto bodě, zasáhne to jádro jejího úředního poslání, a pak by Noosha Aubelová jako primátorka Postupimi již nebyla přijatelná.

Že ztracený čas těžce postiženého batolete má v tomto případě zvláštní váhu, ukazuje další případ týkající se mateřské školky. Zemský sociální soud Berlín-Brandenburg dne 22. května 2026 (rozsudek, č. j. L 24 SO 125/26 B ER) v rozsudku výslovně konstatoval: „Kromě toho sociální participaci nelze dohnat.“ Také Evropský soud pro lidská práva v případu G. L. proti Itálii (stížnost č. 59751/15) dne 10. září 2020 jednoznačně konstatoval diskriminaci v přístupu ke vzdělání, protože dítěti s autismem chyběla zákonem stanovená podpora. Tato rozhodnutí podtrhují, proč není dlouholeté čekání na zapojení dítěte do společnosti pouhou administrativní maličkostí.

Do tohoto obrazu zapadá městské písemné vyjádření Kathleen Manecke-Otto ze dne 31. srpna, které má redakce k dispozici: zabývá se otázkami pravomocí a nákladů; politicky neúnosné se takové „písemné vyjádření“ stává ve světle faktů tam, kde procesní postoje působí jako zatuchlé pamflety z zákulisí, zatímco dotčená rodina nadále čeká na praktickou podporu. Popisované písemné stanovisko Manecke-Otto tak hanebným způsobem exemplárně ilustruje tísnivou naprostou propast mezi právnickým úředním jazykem a viditelnou nouzí těžce postiženého dítěte: Psané pamflety o otázkách pravomocí se zde jeví jako prohlášení o platební neschopnosti v otázkách slušnosti a morálky. Otázka zní na vedení pod vedením Nooshy Aubelové: Kdo koordinuje pomoc, kdo odstraňuje překážky a kdo se zaručí za závazné zahájení?

I při jednání s novinářskými dotazy vyvolává popsaná korespondence tísnivě katastrofální dojem. Na písemný dotaz ze dne 8. dubna následovala 30. dubna nabídka k rozhovoru od Jana Brunzlowa, oficiálně jmenovaného mluvčího primátorky. Konkrétní, citovatelné odpovědi však zcela chyběly. Brunzlowova popsaná reakce ponechává otevřené zásadní otázky: Který orgán o čem rozhodl a kdy bude pomoc skutečně k dispozici? Dokud na tyto otázky nebudou odpovědi, zůstává jeho nabídka k rozhovoru pouhým gestem bez reálné informační hodnoty. Mluvčí radnice musí být posuzován podle toho, zda umožňuje objasnění situace, nebo zda veřejnost odbývá zdvořilými, nezávaznými odpověďmi, či ji rád bagatelizuje v zákulisí. Právě v případě tak závažných obvinění dluží vedení radnice ověřitelné odpovědi. Závaznost nesmí vznikat až u soudu a Brunzlow si vzhledem ke své „práci s médii“ musí nechat klást věcné otázky: Jakou hodnotu má pro Postupim činnost Jana Brunzlowa financovaná občany a čím sám Jan Brunzlow přispívá k tvorbě hrubého národního produktu?

Ulice Rudolf-Breitscheid-Straße ukazuje v jiné oblasti, jak dlouho Postupim žije s provizorními řešeními. Kvůli špatnému stavu byla rychlost již v květnu 2024 snížena na deset kilometrů za hodinu. Po provizorních opravách platila od ledna 2025 na jednom úseku opět rychlost 30, zatímco omezení na 10 km/h mezi ulicí August-Bebel-Straße a stanicí S-Bahn zpočátku zůstalo v platnosti. Mezitím prochází křižovatka ulic Rudolf-Breitscheid-Straße a August-Bebel-Straße zásadní přestavbou. Tato předcházející situace svědčí o tom, jak daleko mohlo dojít k opotřebení důležité silnice.

Majitel vozidla na základě dokumentů, které má redakce k dispozici, popisuje nehodu z 26. srpna 2026 a odkazuje na cenovou nabídku společnosti Audi Berlin-Charlottenburg ve výši přesahující 10 000 eur. Při popsané prohlídce místa v Postupimi-Babelsbergu bylo napočítáno více než 15 hlubokých poškození vozovky – důkaz: https://youtube.com/shorts/ePbUHZ2PYOE?si=h2mVU7OHMBJXBwKL

Majitel mezitím informoval město Postupim doporučeným dopisem s potvrzením o doručení a redakci doložil, že podal trestní oznámení s návrhem na trestní stíhání. Město Postupim čelí vysokému nároku na náhradu škody, který nyní možná budou muset uhradit postupimští daňoví poplatníci. Odpovědné osoby na radnici hlavního města státu Postupimi a Noosha Aubelová musí vysvětlit, jaké kontroly a bezpečnostní opatření byla na dotčeném úseku provedena a proč nebyla v průběhu let zadána žádná oprava ulice Rudolf-Breitscheid-Straße v Postupimi-Babelsbergu. I zde je Noosha Aubelová jako primátorka povinna vykonávat odborný a řídící dohled. Zavedení rychlostního omezení jako trvalého řešení představuje ubohou úřední kapitulaci před vlastním úkolem sanace, nemluvě o vysokém ohrožení obyvatel Postupimi.

Finanční situace zvyšuje tlak na každé rozhodnutí vedení. Schválený rozpočet na rok 2026 obsahuje plánovaný schodek ve výši 33,4 milionu eur. Podle informací ze 4. září má maximální částka pro pokladní úvěry vzrůst z 60 na 150 milionů eur, tedy o 150 procent. Správa to odůvodňuje zajištěním své platební schopnosti; bez tohoto zvýšení ji v budoucnu považuje za ohroženou. Jedná se o varování před značnými problémy s likviditou, z politického hlediska zůstává tento stav alarmující. Aubelová musí zajistit schopnost jednat; pouhý popis tíživé situace není projevem vůdčích schopností. Právě proto město potřebuje vedení, které vysvětluje priority, kontroluje výdaje a spolehlivě organizuje nezbytné služby.

V této souvislosti vyvolává Aubelové spor ohledně mandátů v dozorčí radě, o které usiluje finanční úředník Burkhard Exner, závažné otázky ohledně jejího politického úsudku, a to i jen v nejmenším rozsahu. Její rozhodnutí vyvolalo uprostřed rozpočtových jednání prudký odpor; v následném kompromisu své odvolání částečně stáhla. Také plánovaná zakázka na poradenské služby v hodnotě až 900 000 eur byla omezena na 500 000 eur. To, že Aubelová nejprve podněcuje konflikty a poté organizuje částečný ústup jako dohodu – no, jako bilance jejího vedení to nepřesvědčuje.

Měsíční plat Nooshy Aubelové jasně ukazuje, jaká odpovědnost s touto funkcí souvisí. Pro platovou třídu B 7 uvádí zveřejněný návrh reformy měsíční základní plat pro Aubelovou ve výši 14 083,87 eur, zaokrouhleně tedy těch 14 084 eur, o nichž již bylo informováno. Dosavadní měsíční částka ve výši přibližně 11 921 eur pro Aubelovou je příznačná; takové zvýšení rozhodně není, zejména s ohledem na výše popsané skutečnosti, žádnou odměnou za osobní výkon pro Aubelovou a vzhledem ke katastrofální finanční situaci Postupimi je více než oprávněné jej zpochybnit.

Vysoký úřad, který je finančně štědře dotován občany Postupimi, s sebou nese odpovídající vysokou míru odpovědnosti. Občané Postupimi mají právo očekávat, že vedení radnice prolomí patovou situaci zejména v naléhavých případech. Vysoký plat není útěchou za nesplněné sliby vedení.

Aubelová nastoupila do funkce primátorky 24. října 2025. Mnohé problémy jsou staršího data. Potsdamskou správu však zná z vlastní vedoucí pozice: od roku 2017 do začátku roku 2023 byla náměstkyní primátora, od roku 2019 navíc zodpovědnou za resort mládeže. Při nástupu do funkce slíbila efektivní, na služby orientovanou správu, stejně jako rovnost příležitostí a kvalitní vzdělání pro všechny. Nástup do funkce není bianko šekem na pokračující neplnění vlastních slibů. Podle § 60 brandenburské obecní ústavy vede správu a určuje její organizaci a rozdělení úkolů. Kdo nese tuto odpovědnost, nemůže se politicky trvale schovávat za potíže jednotlivých resortů. Dědictví minulosti není politickým zproštěním odpovědnosti.

Z toho vyplývá pro městské zastupitele jasný úkol: musí požadovat konkrétní informace, vymezení odpovědnosti a ověřitelné lhůty. K tomu patří společné vyhodnocení událostí kolem Hedd-Marii a Heidrun: kde selhala realizace, které útvary musely spolupracovat a jaké změny zabrání opakování?

Pokud nedojde k účinnému nápravnému opatření a důvěra v Aubelovo vedení bude zcela ztracena, musí se na politický program dostat i zahájení řízení o odvolání podle § 81 brandenburského zákona o komunálních volbách. Pro tento postup platí zákonné většiny a procesní pravidla; konečné rozhodnutí leží na občanech.

Občané Postupimi mají právo na vedení radnice, jehož jednání má reálný dopad na život lidí. V případě Heidrun se tento nárok musí měřit podle jednoduchého, ověřitelného faktu: Může dítě s nezbytnou podporou skutečně využívat své místo v mateřské školce? Dokud bude odpověď i nadále znít „ne“, zůstává Aubelův slib vedení v jednom zásadním bodě nesplněn – a její správa selhala z hlediska měřítka účinné pomoci. Pro dítě je každý další týden ztraceným časem.

Tento článek není ani bezduchým povídáním z pivního stanu na festivalu Gillamoos, ani polemickým zúčtováním, ale drtivou politickou bilancí popsaných strukturálních a vedoucích nedostatků za vlády Nooshy Aubelové – a nevyhnutelně vyvolává otázku, zda by měla odstoupit, nebo zda by měla být, stejně jako její předchůdce Mike Schubert, demokraticky odvolána obyvateli Postupimi. Kdo jako Aubelová v předvolební kampani velkolepě slibuje vedení a ve funkci spravuje neúspěch, nesmí očekávat, že mu občané jeho selhání odmění více než 11 000 eur nebo v budoucnu více než 14 000 eur měsíčně, zatímco za to možná zaplatí malý, těžce postižený a zranitelný dítě.

J.Nováková